MĚŘIDLA A RÝSOVADLA

Tohle je oblast, která se dá rozdělit na několik částí. Asi třeba takto:

metry a pravítka - tj. měření dlouhých rozměrů
úhelníky - rýsování pravých úhlů, případně měření krátkých délek
pokosníky a úhloměry - na měření a přenášení jiných než pravých úhlů
psadla - tj. čím kreslím čáry a případně popisuji
sumitsubo a sumisashi

Metry a pravítka

Používám v zásadě dvě věci.

V reálu svinovací 3metr. Má už trochu uvolněný ten zahakovací konec na začátku. Ale pokud s tím měřím vše při dané práci, je odchylka stejná. Tím se dostávám ke zkušenosti, kterou má asi každý řemeslník, tedy že různá měřidla měří lehce různě. V malém se to neprojeví, ale právě v delších rozměrech už se to může projevit. A to včetně právě těch uvolněných "špiček" svinovacích metrů. A tak vždy stejné rozměry měřím jedním měřidlem, tedy tímto mým oblíbeným třímetrem.

A při tvorbě modelu na "dlouhé" vzdálenosti i rýsování os trámků používám plastové průhledné pravítko - 40 cm.

Úhelníky

Mám tři.

Nejprve jsem měla velký kovový tesařský úhelník (asi z OBI - Lux) - 50 cm, šedě lakovaný a tištěná stupnice. Na velké věci docela dobrý, i když s jeho přesností si nejsem tak jistá. Má dokonce otvory u číselné řady a také naznačené další základní úhly. Ale když jsem začala stavět ten model, ukázal se být příliš těžkopádný, těžký, prostě problematická manipulace. A tak jsem byla okolnostmi dotlačena k tomu, že jsem si pořídila malý úhelník.

Je koupený v Bauhausu, je německé výroby, jeden z těch kovových a levnějších, délka 20,5 cm. A nyní jej používám na běžné rýsování i v reálu, na model je skvělý - dobře se s ním manipuluje. Stupnici má raženou a při určitém osvětlení se leskne, což komplikuje práci. Mám jej však ráda.

A třetí je japonský pružný tesařský úhelník - velký (sashigane) - 50 x 25 cm. Je to zajímavá věcička - z jedné strany je centimetrová stupnice, ale z druhé je na dlouhém rameni převodník obvodových měr a ještě čehosi. Bohužel v japonštině, ale i dle pár videí na youtube jsem pochopila, že se s tím dají dělat dost zajímavé věci. Na konci dlouhého ramene má také 15 cm stupnici, což je super na měření hloubky dlabů. No a šířka ramen je 1,5 cm, což je polovina základní japonské míry sun. A jak jsem pochopila, řadu čepů japonci konstuují-orýsovávají od středové osi trámku, no a právěže staví na této míře. (Skutečně doporučuji shlédnout videa japonských mistrů tesařů v práci s tímto úhelníkem, brnkačkou sumi-tsubo a bambusovým rýsovátkem sumi-sashi)

Úhloměry a pokosníky

Nejprve jsem měla a mám jen kruhový plastový průhledný rýsovací úhloměr (tj. 360°). Ten je skutečně dobrý na docela přesné narýsování jakéhokoliv úhlu - ale v ploše - tedy např. na papír. Využila jsem ho, když jsem si na papír vyrýsovávala sklon a usazení krokví pro svůj model - pro model M 1:1. A pak už jsem si přikládala "trámky" a na ně si značila, kde bude jaký dlab a tak. Ale tyhle titěrnosti - je to lehké a snadno se to na papíře o kousíček pohne a v takovýchto rozměrech je znát i 0,5 mm.

A tak, pro lepší přenášení úhlů ostřihů a konců krokví i u tohoto modelu jsem si pořídila v Bauhausu obyčejný pokosník - dřevo a kov, bez stupnice. Musela jsem si ho hned trochu upravit (z jedné strany zploštit tu dřevěnou část), aby šel přiložit k něčemu, co je jen 1 cm silné. A funguje dobře. Pokud člověk neřeší přesnosti na půl stupně, tak je možné jej zkombinovat i s tím zmíněným plastovým úhloměrem, nastavit si konkrétní úhel, zajistit křížovou matkou a pak už přenášet a orýsovávat na dřevo.

Psadla

Nejběžněji používám tužku tvrdosti 2 (HB). Zkoušela jsem i takovou tu dvoubarevnou - z jedné strany červená, z druhé modrá. Dobré v situaci, kdy by klasická grafitová tužka byla špatně vidět - třeba na stará prkna, příp. s tmavým nátěrem. Jinak tato dvoubarevná je až dost měkká, takže se rychle tupí a neustále ji musím ostřit.

Jinak se značením inkoustem zatím nemám moc zkušenosti - pouze jsem zkoušela sumi-sashi své výroby.

Ani s rejskem a rýsovacím nožem zatím nemám zkušenosti - v modelu je to nevyužitelné a v reálu se učím :-)

Sumitsubo

Nebo také v češtině - inkoustová brnkačka. Super věc. Zedníci znají brnkací/šlehací křídovou šňůru, která se dá koupit i poměrně běžně v obchodech. Ale na dřevo je to dost nepřesná věc. Inkoustová brnkačka je japonská tesařská záležitost, ale viděla jsem něco na ten styl i ve videích s čínskými tesaři. Slouží na dosti přesné značení dlouhých rovných čar. A buď si ji člověk koupí (specializované vesměs internetové obchody - moderní uzavřená verze např. od fy Shinwa), nebo si vyrobí klasickou dřevěnou verzi. Jako třeba já :-)

Já šla druhou cestou - je to vyrobeno ze zbytku dřeva, pouze slabou šňůrku a inkoust jsem si koupila (a vatu :-). Inkoust mám "červený", resp. je spíše oranžový, ale je docela dobře vidět i na červenavém douglaskovém dřevě. Ta moje brnkačka není žádné umělecké dílo, je to prototyp, ale docela funguje a dělala jsem si ji na míru do své ruky - už se mi hodila na značení čar pro podélné proříznutí zmiňovaných douglaskových prken a také na značení os na trámcích pro přesnou lokaci dlabů. Jen má jeden u toho prsty od inkoustu, který však docela rychle zasychá :-)