Rozdíl mezi japonskými a evropskými pilami a pilkami spočívá v tom, že tyto japonské pily řežou v tahu k sobě, zatímco evropské řežou v tlačení od sebe.

Co to znamená a co z toho vyplývá?

Japonské pilky tak mají tenčí listy (zpravidla do 1 mm, většinou kolem 0,5 mmm), tudíž slabší, přesnější, rychlejší a snazší řez. Ale - člověk se musí naučit dobře začít řez, protože chybně započatý řez již není možné v průběhu zkorikogovat. Při vedení je třeba dávat pozor na prohýbání listu, aby nedošlo k jeho zlomení. Chce to určitou zručnost a praxi.

Také se s japonskými pilami řeže pod lehce jiným úhlem. Kdo vidí třeba takovou ryobu poprvé, asi jej zaujme nezvyklá rukojeť. Protože ta slouží pro držení oběma rukama, materiál je přidržován tak, že se např. přišlápně nohou a člověk je nad prací řekněme nakloněn. Chce to "japonská záda" :-) Doporučuji shlédnout nějaké video, kde japonský tesař (daiku) pracuje právě s takovouto pilou. Pak je vše jasné. Já už jsem takto napodél prořízla několik prken, jde to dobře.

Evropské

Z pilek západního či evropského typu používám především čepovky. Mám dvě. Moje oblíbená je jemná čepovka od firmy Bahco. Stavěla jsem s ní model dříve, než jsem si pořídila tenčí japonské pilky. Má silnější list a větší rozteč zubů než jemná dozuki komame, a tak při řezu napříč letokruhy měla někdy tendenci poskakovat a to znepříjemňovalo jemnou práci. Jinak je úžasná, kalené zuby drží dobré ostří již několik let, co ji mám. Dále mám čepovku s překlápěcí rukojetí a vyosením listu, takže síla hřbetu nepřekáží při dořezávání například v rohu. Jde o speciální situace, a tak zatím příliš příležitostí k práci neměla.

Dále mám děrovku - tedy tzv. zlodějku. Koupila jsem si obyčejnou a na brusce jsem ještě ze hřbetní strany na špici kus odbrousila, aby s ní bylo možné začít řez v předvrtané díře.

A čas od času sáhnu po ocasce (tedy tzv. pušvanc). Je už několik let stará a dost toho nařezala, takže ji používám už jen na hrubé přeříznutí např. střešní latě a tak. Neprohýbá se tolik jako japonské, protože má silnější list, tudíž i větší prořez, řeze pomaleji a hruběji. V podstatě po pořízení ryoby už od používání ocasky ustupuji.

PILKY

Japonské

Na obrázku vidíte ukázku 4 typů japonských pilek od firmy Gyokucho pro truhlářskou (tesařskou) práci - tj. se suchým dřevem. 

Shora:

• kataba
• ryoba
• dozuki
• kugihiki

A nyní k nim podrobněji. 

Kataba

Slouží pro rychlý příčný či šikmý řez. K mání v několika velikostech a hrubostech zubů. Zpevněna hrbetem jen malá část listu, tudíž možno prořezávat silnější profily či desky.

Ryoba

Zajímavá pilka se zuby na obou stranách. Jedna strana má zuby pro podélný řez a druhý na příčný. Toto z ní činí velmi univerzální pilku, pilu pro práci truhlářskou či tesařskou. Existuje v několika velikostech a s různou hrubostí zubů.

Já mám Seiun saku 240 mm, síla listu 0,5 mm, rozteč subů příčný řez 1,6 mm, podélný 2,5 - 3,9 mm. Učím se s ní zacházet a nemohu si ji vynachválit. Při řezání čepu - prostě nejprve podélný řez, pak jen otočím pilku v ruce a příčný řez a je hotovo :-)

Dozuki

Pilka s tenkým listem pro přesné příčné a šikmé řezy. Kvůli tenkosti listu je opatřena zpevňujícím hřbetem, což omezuje hloubku řezu. Existuje v několika velikostech a jemnostech zubů. Je to pilka pro nejjemnější práci.

Já mám Komame 180 mm, síla listu 0,3 mm, rozteč zubů 1 mm. Na to jak jemný a tenký řez dělá, je neskutečně rychlá. Používám ji při stavbě svého modelu, ale hodila se mi už i při normální práci - průchozí dlab mi vyšel na místo suku, a tak jsem špičkou své malé dozuki vyřízla suk hezky podél delší strany dlabu a bylo, nehrozilo vylomení suku, jako kdybych do nej urputně šla dlátem a palicí.

Kugihiki

Jde o kolíčkovku. Tedy tenkou ohebnou pilku sloužící k odříznutí přebytků kolíčků, dřevěných hřebů, motýlých spojů apod.